Aktuálně k církevním restucím

A)   Základní principy ČSSD k církevním restitucím

Církevní restituce: omluva za Gottwalda, ale ne za T.G.Masaryka a Josefa II.

Církevní restituce jsou evergreenem české politiky již od roku 1990, kdy stát vrátil Katolické církvi sakrální stavby, fary a přilehlé pozemky. Zemědělská půda, lesy a hospodářský majetek jsou součástí politických sporů ještě v roce 2011. Je čas i tento problém vyřešit a to nejméně ze dvou důvodů:
 
1.     řada obcí nemůže použít pro svůj rozvoj státní půdu blokovanou pro případné církevní restituce
2.     je čas zavřít Pandořinu skříňku restitucí
 
To jsou důvody praktické proč ukončit církevní restituce. Může vzniknout otázka, proč je vůbec dělat? Odpověď je jednoduchá: komunistický režim se zachoval vůči církvím velmi ohavně. Koncentrační kláštery, kněží v kriminále a konfiskace majetku to jsou odsouzení hodné věci. Křivdy, které provedl komunistický režim po 25. únoru 1948 vůči církvím, by měly být zmírněny.
A zde je první velký problém vládního návrhu. Nečasova vláda by chtěla Katolické církvi kompenzovat i majetky o které přišla díky pozemkové reformě T. G. Masaryka a Antonína Švehly z roku 1919. Navržený zákon  tak prolamuje restituční hranici 25.2.1948 protože předmětem navracení a náhrad je i majetek, který přešel na stát na základě Masarykovi pozemkové reformy a její revize z roku 1947. Zákon přiznává Katolické církvi náhradu za 72.000 ha zemědělské půdy a 181.000 ha lesní půdy, přitom ta přihlásila do pozemkové reformy v roce 1919 cca 58.000 ha zemědělské půdy a 178.000 ha půdy lesní. 
Navíc se zdá, že v některých případech chce vláda nahradit Katolické církvi i „křivdy“ způsobené reformami Josefa II. Katolická církev chce do svého vlastnictví majetek, který před 25. únorem 1948 plně nevlastnila. Díky Josefovy II měla Katolická církev omezené vlastnictví – mohla jeho plody používat pro náboženskou, sociální a školní činnost, nesměla však tento majetek bez souhlasu státu prodávat a zatěžovat závazky.
Jinými slovy Nečasova vláda chce, aby Katolické církvi byly kompenzovány nejen křivdy způsobené Klementem Gottvaldem, ale i „křivdy“ způsobené TGM a Josefem II. První je správné, druhé NIKOLIV!
Navrhovaný zákon vybočuje z  restituční legislativy přijaté po roce 1989. Její základní premisou bylo částečná náprava křivd a jejich odškodnění za období od 25.2.1948 do 17.11.1989. Zákon vnáší do českého právního řádu výraznou nerovnost před zákonem mezi restitucí církvím v porovnání s restitucí fyzických osob. Těm byly navráceny pouze některé majetky a poskytnuto částečné odškodnění – církvím a náboženským společnostem je majetek navracen na základě rozhodnutí komise. Zatímco fyzickým osobám byl a je dodnes restituční nárok a nárok na odškodnění stanoven podle výchozího stavu ke dni odnětí majetku – církvím se majetek i  nárok na náhradu počítá podle současných tržních cen. Při stanovení hodnoty majetku církví byly účelově použity nadhodnocené ceny zemědělské půdy a lesů. Například metr čtvereční zemědělské půdy je oceněn 44,48 Kč, zatímco cena zemědělské půdy se pohybuje od 6,- Kč do 13,- Kč. Nadhodnocení nároku pak činí okolo 53 mld. Kč.
Zvláštní pozornost si zasluhuje fakt, že návrh zákona ruší dekrety prezidenta republiky dr. Beneše, když umožňuje restituci majetku Řádu německých rytířů (dnes Řád bratří domu Panny Marie Jeruzalémské). Jedná se o majetek, který zahrnuje cca 28.000 ha lesa, 6.000 ha zemědělské půdy a hrady Sovinec a Bouzov. Řád se domáhá této restituce neúspěšně soudně již od roku 1996. V tomto případě by se moc výkonná neměla vměšovat do kompetencí moci soudní. Řádu německých rytířů nebyl do 25. února 1948 umožněn přezkum rozhodnutí, na jehož základě přišel o své majetky. Je třeba nechat soudní systém, aby tento přezkum, alespoň dodatečně provedl. Český stát by však v neměl sám aktivně zpochybňovat dekrety presidenta republiky.
 
Závěry:
1.     Církevní restituce je třeba dokončit, avšak spravedlivým způsobem, který nepoškodí české daňové poplatníky, neprolomí  restituční hranici 25. února 1948 a nezpochybní dekrety prezidenta Beneše.
2.     Optimálním řešením je převod církevního majetku do Církevního fondu. O ten by se starala správní rada složená ze zástupců českých církví a státu. Výnosy fondu by byly používány na náboženské, školní a sociální funkce českých církví. Majetek fondu by mohl být prodáván či zatěžován závazky pouze se souhlasem státu a na rozběh tohoto fondu by stát vložil hotovost ve výši 1 mld. Kč.
 

B) Problematika návrhu zákona o zmírnění některých křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)

 
1)   Argumenty legislativně právní
Návrh zcela vybočuje z filozofie restituční legislativy, která byla v ČR přijata po roce 1989 především z těchto důvodů:
-        dosavadní restituční legislativa umožňovala restituci pouze fyzických osob – církev a řády jsou právnickými osobami, byť zvláštního charakteru;
-         restituční legislativa předpokládala pouze částečnou nápravu křivd a jejich částečné odškodnění – návrh zákona je vůči církvím z tohoto hlediska více než velkorysý, předpokládá náhradu celého původního majetku včetně finanční prémie;
-        fyzické osoby restituenti vždy museli svá práva, včetně identifikace majetku, prokázat a doložit, v případě, že byli donuceni majetek prodat nebo převést, byli nuceni prokazovat prodej nebo převod v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a tyto podmínky musely být splněny současně – církevní majetek se vydává v podstatě na základě politické dohody – zde je v návrhu zákona zakódována výrazná nerovnost v přístupu k restituentům – fyzickým osobám a církvím;
-        u restituce fyzických osob bylo vždy základem pro stanovení velikosti nároku a případného odškodnění stav majetku ke dni odnětí a jeho prokazatelný fyzický stav ke dni navrácení;
-         faktickou správu fyzicky vráceného majetku bude vykonávat cizí stát, se kterým nemá ČR doposud uzavřenou smlouvu - Vatikán.
 
2)   Argumenty historické
-        církevní majetek neměl nikdy povahu čistě soukromého a ničím neomezeného vlastnictví, nakládání s tímto majetkem, jeho zatěžování, zcizení nebo způsob užití výnosů z majetku podléhalo vždy kontrole, a to buď tzv. patronátní nebo po josefínských reformách přímým dohledem státní moci – obdobná právní úprava byla přejata i do právního řádu první republiky – návrh zákona tím, že nakládání s majetkem nijak neomezuje ani neupravuje, navrací církvím více práv než měla před rozhodným obdobím;
-         návrh zákona tiše relativizuje restituční období stanovené na období od 25.února 1948 protože předmětem vydání je i majetek, který podléhal pozemkové reformě z roku 1919 a její revizi z roku 1947;
-         návrh zákona může v některých případech zpochybnit zabavení majetku dle Benešových dekretů - např. Řád německých rytířů a některý další řádový majetek zabavený dle těchto dekretů;
 
3)   Argumenty ekonomické zpochybňující rozsah nárokovaného majetku a způsob jeho ocenění
-         návrh zákona velmi vágně specifikuje objem majetku ze kterého je nárok vypočten, výpočet ani jeho algoritmus není v návrhu zákon a ani v přiložených zpráv podrobněji specifikován;
-        pro stanovení celkového nároku je specifikován objem majetku, zejména u zemědělské a lesní půdy v objemu, který církve vlastnily před pozemkovou reformou z roku 1919 respektive podle některých historických pramenů tento objem i převyšuje;
-        z návrhu zákona není patrné, zda byl při výpočtu tohoto nároku zohledněn fakt, že církvím a řádům byl v minulosti rozhodnutím parlamentu (výčtový zákon) nebo vlády (vládní nařízení a vyhlášky) poměrně velký objem majetku vrácen;
-        při ocenění majetku byly použity ceny, které neodpovídají ani současné realitě a neodpovídají ani cenám, které jsou u restituční legislativy použity u fyzických osob – další velmi výrazná nerovnost v přístupu;
-        v návrhu zákona byl použit princip kombinovaného vyrovnání finančního a fyzického vydání majetku, bez ohledu na jeho parametry viz. příloha materiálu, je nutno konstatovat, že ze strany ČSSD preferovaná fyzická restituce majetku na úkor finanční kompenzace, má následující rizika – fyzický majetek (zemědělská a lesní půda) je velké míře majetkem řádovým, je tedy pravděpodobné, že nebude výnos z jeho prodeje sloužit potřebám širokého okruhu věřících, ale úzkým společenstvům řádových klauzur;
-        z výše uvedeného lze tedy předpokládat, že pokud se prosadí omezení finanční náhrady, budou daleko více zasaženy potřebné a užitečné činnosti, které církve zajišťují;
-        finanční náhrada je úročena podle míry inflace, takže konečná částka bude zřejmě vyšší než udávaných 59 mld. Kč – i v tomto je výrazná nerovnost oproti fyzickým osobám restituentům, těm vypočtený nárok není nijak úročen nebo chráněn proti znehodnocení inflací;
-        rozdíl ve způsobu ocenění oproti fyzickým osobám restituentům je velmi výrazný a činí podle zvolené varianty 75 a ž 105 mld. Kč v neprospěch státu;
-         pokud bychom použili tržní ocenění nároku v reálných cenách, tak i při této metodě činí rozdíl v neprospěch státu cca 54 mld. Kč;
 
4)  Problém možných dopadů zákona, zejména na obce a některé další právnické a fyzické osoby
-        návrh zákona neřeší problémy rozvoje obcí, kde je nakládání s pozemky a majetkem blokováno §29 zákona 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pouze uvolňuje tyto pozemky pro církve a řády k dalšímu nakládání, ale ve srovnání se současnou úpravou nakládání se státní zemědělskou půdou podle zákona 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nezajišťuje přednostní převod nebo prodej takových pozemků ve prospěch obcí;
-        v návrhu zákona jsou velmi neurčitě stanoveny podmínky pro odmítnutí převodu pozemků zastavěných stavbami jiných vlastníků, ale především není řešen ani převod pozemků s takovými stavbami souvisejících nebo tvořících s nimi ucelený komplex;
-         podle návrhu zákona bude možné zpochybnit některé právní vztahy – smlouvy o pronájmu, které byly uzavřeny správci tohoto majetku v minulosti – to může zpochybnit i tzv. smlouvy o smlouvách budoucích směnných, kde Pozemkový fond ČR v minulosti řešil problematiku pozemků určených k zastavění pro bytovou nebo veřejně prospěšnou výstavbu – tyto smlouvy byly uzavírány vždy se souhlasem příslušné církevní autority.

Novinky

Přihlaste se k odběru novinek: